Druhá zářiová sobota patřila přírodovědné procházce o vodě. Eva Neubergová vysvětlila příchozím, kam se ztrácí voda z krajiny, proč ji většina půdy nedovede zadržet a co se s tím dá dělat.
Dnešní vycházka začíná zdánlivě nesmyslně na parkovišti Penny marketu. Rozlehlé betonové plochy ovšem s problematikou vody v krajině značně souvisí. Kde není půda, nemá se voda kam vsakovat, a tak stéká a odtéká pryč. Ale pojďme si to říct od začátku.
Že je vody málo, asi nikoho nepřekvapí. Stále častěji se hovoří o tom, jak naše krajina ztrácí schopnost zadržovat vodu. Proč tomu tak je? „Několik desetiletí lidé intenzivně pracovali na tom, aby krajina vodu nezadržovala. Narovnávali vodní toky, odvodňovali zemědělskou půdu. Teď se to zoufale snaží zvrátit zpět,“ vysvětluje naše průvodkyně Eva Neubergová.
Prohlížíme si drobné stromky, poslední zástupce zeleně uprostřed záplavy aut. Jsou vysázené na malém vyvýšeném kousku zeminy, což není z hlediska zavlažování vhodné. „Pokud už konečně jednou zaprší, místní lípy si to neužijí. Veškerá voda rychle odteče, protože malý kousek hlíny nestihne nic nasát. A přitom by stačilo zasadit stromy o něco níž, aby tam voda mohla natéct, a měla tak čas se vsáknout,“ komentuje parkovištní výsadbu Eva.
Přesouváme se jen o kousek dál ke skutečnému vodnímu prvku. Kousek od Penny marketu teče Vinořský potok. Teče rovně, skoro jako podle pravítka. Potoky dob minulých se ale klikatily a zabíraly větší plochu, což se lidem nelíbilo, a tak je narovnávali, aniž by si uvědomili, že tím v budoucnu způsobí nedostatek vody v krajině. „Dnes je snaha přesně opačná. Potoky se revitalizují a navracejí k původní podobě bez lidských zásahů. Někde to ale kvůli neochotě vlastníků půdy nejde,“ říká naše průvodkyně a my se vydáváme dál směrem k Labi.
Na Ostrůvku si povídáme o Labi, které bylo v minulosti, stejně jako potoky, ovlivněno činností člověka, který ho ve 30. letech narovnal a zahloubil.
Abychom si prohlédli i novodobé úpravy, vyrážíme podél Labe směrem k dálničnímu mostu, kde proběhla jedna z revitalizací. Slepé rameno Labe v Houštce bylo propojeno s Labem, což významně oživilo místní krajinu. Jak vidíme na vlastní oči, vzniklé tůňky bují životem. „Co je ale důležité, úprava zvedla hladinu vody v území, což je vidět i na místních studnách,“ vysvětluje nám význam revitalizací Eva.
Česká republika leží na evropském rozvodí a všechna voda z našeho území odtéká pryč. Máme proto jen vodu, která naprší a půda si ji dokáže udržet. „Největší území pokrývá zemědělská půda, která však postupem času ztrácí schopnost vodu zadržovat. Je to dáno nedostatkem organické hmoty i utužováním zeminy, po které opakovaně přejíždění těžké zemědělské stroje“ naznačuje hlavní problém Eva a pokračuje dál: „Stejně špatně jsou na tom i lesy, protože smrkové monokultury degradují půdu. Ta potom ztrácí své přirozené vlastnosti, mezi které patří i schopnost zadržovat vodu. Můžeme sice stavět vodní nádrže, ale pokud nebudeme pracovat s ostatní plochou, nic moc nevyřešíme.“
Dá se vůbec s vlastnostmi půdy pracovat? „Důležité je zabraňovat erozi, což dokážou větrolamy, tedy stromy vysázené kolem zemědělské půdy. Členění krajiny má celkově vliv i na kvalitu půdy, proto je přínosný návrat remízků a mezí, které se v minulosti odstraňovaly,“ jmenuje Eva některé z možností. „A pak je tu práce se samotnou zemědělskou půdou, které chybí organická hmota. Ta se dnes zpracovává jinak a díky stále se snižující živočišné výrobě chybí i hnůj. Významnou roli hraje i výběr plodin, které se na poli pěstují. V období po sklizni je vhodné pěstovat meziplodiny, které zlepšují kvalitu půdy.“
Jak už je naším zvykem, naše vycházka i tentokrát končí debatou takřka filozofickou, proto naše kroky vedou ještě do Hotel clubu Houštka, kde u limonády ještě chvíli pokračujeme.
Projekt byl podpořen Ministerstvem životního prostředí. Projekt nemusí vyjadřovat stanovista MŽP.
