Beruška a červená? Nesmysl, zaznělo na přírodovědné procházce

Třetí dubnovou neděli vyrazila zkoumat krásy místní flóry a fauny první přírodovědná výprava z cyklu Polabské toulky přírodou. Naše kroky vedli přizvaní odborníci, botanik Pavel Špryňar a zoolog Martin Šandera. Dozvěděli jsme se, jak vypadá opravdová beruška a proč se nemáme radovat z každé želvy, kterou v přírodě potkáme. Prohlédli jsme si vajíčka skokana štíhlého i larvu vážky a vysvětlili jsme si, jak poznáme rozdíl mezi sasankou hajní a sasankou pryskyřníkovitou i na černobílé fotografii.

Z pořádající organizace MAS – Střední Polabí se k výpravě připojily hned čtyři zástupkyně, pročež se nám podařilo zpracovat podrobnou reportáž.

Scházíme se přesně v 9 hodin ráno u čelákovické lávky. Někteří z nás proti brzké ranní hodině hlasitě protestovali, ale přicházíme nakonec všichni a včas. Početná skupina dětí a dospělých čítá i jeden kočárek a minimálně tři psy. Abychom si po ránu procvičili mozky, počastuje nás jeden z našich průvodců sérií přírodovědných otázek. Tak schválně. Víte, která žába si letos vysloužila označení Obojživelník roku? Ano? Pak byste si vysloužili přírodovědný mini kalendář.

Bobři, želvy a nebezpeční běžci

Po povinném úvodním proslovu se skupina vydává po lávce přes Labe, kde marně vyhlížíme bobry, kteří se k nám dle čerstvých informací stěhují. Dětské nožky jsou plné sil, proto postupujeme plynule až na první zastávku, která se nachází na Gradu, kdysi věhlasném přírodním koupališti. Přichází další sada otázek. Začíná být jasné, koho baví přírodopis a kdo naopak už poznatky ze školních lavic dávno hodil za hlavu. „Který živočich si letos vysloužil titul Pták roku?,“ ptá se Martin Šandera. Přírodovědný mini kalendář putuje do kapsy i jedné z našich kolegyň, načež následuje doporučení, aby na otázky odpovídaly hlavně děti.

První zastávka na Gradu

Povídáme si o želvách, které můžeme potkat v našich českých končinách. Na želvu bahenní, která je naším jediným původním druhem, narazíte výjimečně i přes četné pokusy ji znovu vysadit ve vybraných lokalitách. Kdo nám naopak zkřížil cestu i na procházce, je želva nádherná. Ta ale patří mezi druhy nepůvodní a do přírody se dostala v rámci své kariéry domácího mazlíčka.

Cesta nám rychle utíká a radost z okolní přírody nám kazí jen projíždějící cyklisté. „Sama jezdím na kole, ale pokud před sebou vidím skupinu pěších, dám jim o sobě vědět.“, hodnotí místní cyklisty naše kolegyně Olga Fábry. V ohrožení se ocitla i naše fotografka Veronika Janečková, kterou málem srazila skupina horlivých běžců.

Tyhle kytky prosím nejezte

Přesouváme se k Lipovce, kde se kocháme jarním kvítím. Děti pilně přinášejí vzorky našemu průvodci Pavlu Špryňarovi, který je hbitě představuje. Dozvídáme se, že sasanka hajní je sice bílá, kdežto sasanka pryskyřníkovitá žlutá, ale tím jejich odlišnosti nekončí. Rozeznat je můžeme i podle počtu květů. Co nám ovšem přítomný botanik nedoporučuje, je jejich ochutnávka. Jsou totiž obě jedovaté.

Rozdíl mezi sasankami vysvětluje Pavel Špryňar

Už už se chystáme vydat dál, když se ozve druhý z našich průvodů Martin Šandera od nedaleké tůňky. Zatímco jsme upínali své zraky k hluchavkám a sasankám, ulovil pro nás hned několik vzorků z živočišné říše (aby nedošlo k mýlce – všechna zvířátka byla po skončení výkladu ihned vypuštěna zpět do své domoviny).

Martin Šandera a jeho úlovky z tůňky

Prohlížíme si vajíčka skokana štíhlého a opakujeme si základy rozmnožování obojživelníků. Asi všichni víme, že z vajíček se nejprve líhnou pulci, kteří žijí ve vodě. „Jak ale ve vodě dýchají?,“ přichází nečekaně další otázka. Chvilku váhání střídá správná odpověď: „Žábrami.“ Pro obojživelníky je typické, že v larvální fázi svého vývoje dýchají žábrami, které po proměně v dospělého jedince vystřídají plíce. 

Krutá pravda o berušce

Blíží se největší rozčarování celé výpravy. Martin Šandera nám nechává kolovat skleněnou nádobu, kde ve vodě plave drobný hnědý živočich. „Zde vidíte berušku.“ Není červená a nemá ani jednu tečku. Přichází vysvětlení: „To, čemu děti ve školce říkají beruška, je ve skutečnosti jen a pouze slunéčko sedmitečné. Beruška je drobný korýš, který žije ve vodě.“

Skutečná beruška

S postupující cestou se rozrůstá plocha, kterou naše skupina pokrývá. Některé děti ztrácejí elán a zůstávají pozadu, jiné navazují nová přátelství a ožívají. Vytváří se také skupina přírodovědných nadšenců, kteří hltají každé slovo našich průvodců. „Mám dojem, že pro část účastníků vycházka splnila svůj účel na 100 %,“ říká další z našich kolegyň Eva Neubergová, hlavní organizátorka procházek.

Jasný vítěz – klíště

Na programu je poslední zastávka. Pavel Špryňar rozbaluje síťku, do které nachytal další ukázky, tentokrát půjde čistě o bezobratlé. Nemilé je zjištění, že nejpočetnější skupinu tvoří klíšťata. Hloučkem přihlížejících koluje zkumavka s asi dvaceti kousky a my si přestavujeme červené samičky a černé samce. Po klíšťatech přichází na řadu střevlík Ulrichův nebo včela. 

Střevlík Ulrichův

Na úplný závěr vycházky dojde řeč i na naše ptactvo, o kterém vám ale nic neprozradíme. Raději vás pozveme na další přírodovědnou výpravu na téma „Ptačí zpěvy“, která se koná 19. května. Vyrážet budeme z Brandýsa nad Labem.

Co se dělo po procházce?

Loučíme se a rozcházíme? Ale kdepak. Následuje táborák, buřty, opékané marshmallow, pivo, houpací síť, rozprava. Jednoduše řečeno, někomu se přírodovědná procházka protáhla až do půl šesté.

 

Fotogalerie

Top