První říjnovou neděli vyrazila za poznáním v pořadí šestá přírodovědná výprava. Odhalili jsme tajemství rostliny, jejíž původ byl záhadou i pro Kelty. Víme, co značí červené i žluté pruhy na stromech a čím škodí stromům kůrovec, a v neposlední řadě dovedeme rozeznat liščí noru od jezevčí.
Podzim je letos milosrdný, proto nás už při ranním srazu doprovází sluneční paprsky, které napovídají, že zimou po cestě trpět nebudeme. Sházíme se zhruba v 50členné skupině, abychom se dozvěděli, co vše se skrývá v lese.
Zdeňka Hajleková, která nás tentokrát provází, nemarní čas a rovnou si proklepne naše znalosti: „Na stromech vidíme červené pruhy. Kdo ví, co znamenají?“ Děti se hlásí se smělými návrhy, já se dívám stranou, abych nebyla tázána. Stromy s červenými pruhy značí hranici přírodní rezervace nebo památky. Pokud vidíte jeden pruh, jste uvnitř, pokud dva, nacházíte se před rezervací.
A kde jsme my? Vidíme dva pruhy, jsme tudíž před „branou“ přírodní památky Černý orel, která byla vyhlášena už v roce 1933, protože zde hnízdil mandelík hajný. Dnes už byste ho hledali marně, ale o vzácnou přírodní lokalitu se jedná stále.
Značek, které můžeme spatřit na stromech, je mnohem více. Žluté pruhy zdobí rodičovské stromy, ze kterých lesníci sbírají semena pro výsev nové generace.
Už na začátku vycházky je jasné, že dnes si děti na bolavé nožky stěžovat nestihnou. Jsou v neustálém zaujetí vyprávění Zdeňky Hajlekové, která s sebou nese plnou krosnu a košík názorných pomůcek. Všechny principy fungování lesního ekosystému vypadají najednou úplně jasně a mně se ani nechce věřit, že jsem tak samozřejmé informace nevymyslela sama.
„Kdo z vás bydlí v prvním patře?“, ptá se naše průvodkyně. Děti se hlásí a předhánějí v tom, kdo ostatním přiblíží své bydliště. „Podobně to funguje i v lese,“ pokračuje Zdeňka Hajleková. „V prvním patře je půda, následují mechy, potom rostliny, dále keře a nakonec stromy.“ Kolik jich je celkem?
Pokud jste dobře počítali, víte, že v lese najdete celkem pět pater. Není to ale pravidlem vždy. V horských smrkových lesích třeba úplně chybí mechové patro.
Zdeňka Hajleková vysvětluje příchozím životní cyklus lýkožrouta smrkového, kterému se lidově říká kůrovec. Sameček neomylně pozná nemocné stromy, do kterých se zavrtá a láká svými feromony samičky. Za šest týdnů je na světě nová generace. Lýkožrouti se v souladu se svým jménem živí lýkem, a narušují tak síť, která rozvádí pro strom důležité živiny i vodu. V přiměřeném množství jsou považováni za lékaře lesa, při přemnožení dovedou způsobit katastrofu.
Povídáme si o zázračné rostlině, která se bere odnikud. Vyroste vysoko v korunách stromů bez zjevné příčiny, proto jí v minulosti lidé přičítali magické schopnosti. „Dnes už víme, že semínka přenášejí v zobáku a trusu ptáci, ale třeba pro Kelty bylo jmelí natolik posvátné, že ho mohli sbírat jen druidové,“ vysvětlila nám Zdeňka.
Dub je o něco méně záhadný a díky zvlněným okrajům listů jej pozná každý. Jak ale zjišťuju na vycházce, správné určení listů i plodů ze mě odbornici nedělá. „Jak rozeznáme dub zimní od dubu letního?“ ptá se velitelka výpravy. Kdo do té doby netušil o existenci dubu letního, mlčí a vyčkává, proto ani nedutám. „Je to jednoduché. Žaludy dubu zimního se choulí k větvi, protože je jim zima. Žaludy dubu letního se choulit nemusí, proto jsou na stopce,“ prozradila nám Zdeňka Hajleková výrazný rozdíl včetně mnemotechnické pomůcky.
A jdeme na další rozdíly. Liška i jezevec odpočívají v noře, dokážeme jejich skrýše ale rozeznat na první pohled? „Liška to tam má rozbordelené,“ přichází odpověď z dětského publika. „Je to tak. Liška má kolem vchodu do nory zbytky potravy, zatímco čistotný jezevec nic,“ potvrzuje naše průvodkyně správnou odpověď.
A do třetice všeho dobrého. Jak se liší rohy od parohů? Aby bylo vysvětlení názorné, vyndává Zdeňka z batohu ukázky a vysvětluje: „Rozdíl je už v materiálu. Parohy jsou kostěné výrůstky bez dutin, zatímco rohy jsou duté a z rohoviny. Parohy zvířata pravidelně shazují, rohy jsou nastálo.“
Přesouváme se do říše hub a vůbec nevadí, že počasí houbaření příliš nepřeje. Zdeňčin bezedný košík obsahuje i modely, na kterých nám bez problémů vysvětlí, kterým druhům se vyhnout. Oblíbenou muchomůrku růžovku si člověk snadno splete se smrtelně jedovatou muchomůrkou tygrovanou. Obě mají na noze límeček, ovšem růžovka má vroubkovaný, zatímco její jedovatá příbuzná ho má hladký.
Po zevrubné mykologické diskuzi se přesouváme k otradovické pískovně, kde si děti potrénují hod kamenem. Tady naše dnešní vycházka končí.
Projekt byl podpořen Ministerstvem životního prostředí. Projekt nemusí vyjadřovat stanovista MŽP.
